Milí přátelé, přímluvci, bratři a sestry, 18.9.2009

zdravím vás po prožití delší plánované pracovní dovolené, kterou jsem strávila ve svém pražském domově. Plánované proto, že jsem si po třech a půl letech v Izraeli potřebovala psychicky odpočinout a sžít se svými třemi novými vnoučaty, která mě téměř neznají – jedno za každý rok služby (Zachariáš, Elizabeth a Abigail). Dalším důvodem je v poslední době velmi striktní vízová situace v Izraeli. Moje vízová situace vypadá tak, že v současné době jsem sice zpět v Izraeli , ale pouze na tříměsíční turistické vízum, abych mohla během modlitební konference koordinovat delegáty z východní a střední Evropy, následně pomoci během třítýdenního náročného období biblického školení Strážců a stabilizace Domu modlitby po nejnáročnějších akcích roku. Poté se musím znovu odebrat domů na další dovolenou, kde budu čekat na svoje další dlouhodobé vízum.
Během mého posledního pobytu jsem se hned po příjezdu zúčastnila na pozvání biskupa Martina Moldána třídenní pastorské konference Apoštolské církve. Cílem pozvání bylo oslovit pastory a povzbudit je ohledně našeho vztahu duchovní odpovědnosti k Izraeli jako vyvolenému Božímu národu. Připomněla jsem podíl historické církve na téměř tisíciletém pronásledování tohoto národa v důsledku zhoubného působení falešné teologie náhrady a naši potřebu zástupného pokání ve smyslu změny našich postojů z pozice lhostejnosti k aktivní lásce a zodpovědnosti. Během konference jsem byla vedena k půstu za celou konferenci a prožila jsem zřetelně jednak Boží ruku nad sebou, ale i celkový nárůst pomazání k modlitbám a otevření dveří do řady sborů v důsledku nově navázaných vztahů z iniciativy samotných pastorů. V důsledku toho jsem pak v následujících měsících sloužila skoro každý víkend v jiném městě a sboru, což bylo pro mně první hlubší osobní seznámení s Apoštolskou církví po asi desetiletém členství v této denominaci. Musím říci, že to pro mě bylo radostí a určitým duchovním dobrodružstvím, protože je to nový rozměr služby, do kterého mně Pán uváděl sice už i během minulých dovolených, ale krátce a v jiné denominaci. Apoštolskou církev jsem si zamilovala i s vědomím jejích slabostí. V některých sborech jsme se skoro nemohli ani rozloučit, byla jsem tam od rána do podvečera, kdy už nastal čas se dopravit zpět do Prahy.
Po více než třech letech jsem konečně zase viděla svoji zemi na jaře a v létě a nemohla jsem se nasytit pohledu na zelenající se pole a lesy. Uvědomovala jsem si s vděčností, do jak krásné země s bohatou vláhou nás Pán Bůh jako národ zasadil. Při každé dešťové průtrži jsem si říkala, co by za to dali v Izraeli, kde neprší půl roku i více a navíc byly poslední tři zimy suché a teplé. Letos je tu voda na příděl, to znamená, že je limitované množství vody použitelné na osobu a přestoupení limitu bude každý draze platit.
Moje vnoučata mě po nějaké době úspěšně rozpoznala jako člena rodiny a snažíme se udržovat další komunikaci pomocí Skypu. Podařilo se mi také úspěšně zorganizovat projekt vymalování poloviny bytu prarodičů mých dětí a v další polovině budeme pokračovat po mém návratu.
V současné chvíli vyvrcholily přípravy na konferenci, která začíná za pár hodin. Využívám poslední noci před ní, kdy se mi nedaří spát, abych vám poslala ještě dopis s modlitebními prosbami. Čeká nás maratón intenzivní práce s přijetím, ubytováním a zaregistrováním 1500 až 2000 delegátů, současně se v našem Domě modlitby a vedlejších pronajatých bytech ubytovalo několik desítek krátkodobých dobrovolníků z celého světa, kteří nám přijeli pomoci, někteří už poněkolikáté, jiní poprvé. Poprvé je tu s námi také Sylvie z ČR. Letos z ČR přijíždějí jen čtyři přímluvci, celkově zřejmě v souvislosti s ekonomickou krizí a všeobecnou větší opatrností ve finančních výdajích poklesl i celkově počet delegátů v mojí oblasti Evropy. Počet účastníků konvokace se má údajně téměř zdvojnásobit během svátku Jom Kippur - dne smíření, kdy nás navštíví výpravy z místních mesiánských komunit z celého Izraele během společné oslavy spojené s půstem a celonočními chválami a modlitbami. Letos poprvé po letech nastal zázračný průlom ohledně udělení izraelských víz arabským účastníkům konference, takže budeme mít také delegáty z řady zemí Blízkého východu s nimiž je Izrael v politickém napětí. Je to důležité, protože prostřednictvím těchto duchovních zástupců zemí, jejich modliteb a aktivní účastí v celosvětovém Kristově těle stojícím duchovně na straně Izraele může Duch svatý uvolnit požehnání do jejich národů a měnit duchovní atmosféru v jejich zemích.
Věřím, že díky novým osobním kontaktům a navázaným vztahům vzroste v příštím období také účast z naší země. Jako každý rok se sem valí stovky Afričanů, Jihoameričanů a Asiatů. A jako každý rok severní Amerika a Evropa v tomto ohledu duchovně pospává.
Co se týká současné situace v Izraeli, probíhají rozhovory a příprava trojstranné setkání představitelů USA, Izrael a PA. Jednání se zatím zastavila dlouhodobě na tom, že PA neuznává a nechce uznat Izrael jako židovský stát, což je podmínkou nového pravicového předsedy vlády Benjamina Netanjahua k zahájení politického jednání o příštím politickém statutu území obývaném tzv. palestinskou menšinou. Ze strany amerického presidenta, kterého následovala řada předních představitelů států EU, došlo v minulých měsících po návštěvě muslimských zemí k bezprecedentnímu politickému nátlaku k zastavení růstu výstavby židovských obydlí na území některých částí východního Jeruzaléma, kde žije smíšené obyvatelstvo jak arabské tak židovské, a také a především v oblastech Judey a Samaří, které jsou pod palestinskou samosprávou. V těchto oblastech však žijí také početné zejména ortodoxní židovské komunity a pokud se rozrůstají přirozenou porodností, v praxi to znamená, že si nemohou postavit mateřskou školu, udělat přístavbu na domě pro novou mladou rodinu nebo jí postavit nový dům. Tato podmínka vzešla zase ze strany Palestinské autority a celá situace paradoxně vygradovala do této absurdní podoby: Mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinskou autoritou není možná, protože Židé se rozmnožují a staví si domy na místech, která si PA nárokují jako svá příští výsostná území, včetně východního Jeruzaléma jako příštího hlavního města nového státu Palestina. Ze strany Izraele jsem nezaznamenala ve zprávách žádný zákaz ani znepokojení ohledně možnosti arabské výstavby na izraelské straně. Tato americká politická krátkozrakost zřejmě nebude trvat déle, než dojde k atomovému dozbrojení Íránu a jeho reálným projevům na Blízkém východě. Není tajemstvím, že přední představitel Íránu Ahmanidežád zasvětil svůj život zničení Izraele a chystá nový holokaust. Otázkou zůstává, jestli se americký president Hussajn Obama bude mít čas probudit ze svých naivních politických snů, pokud ovšem svoji naivitu pouze nepředstírá a nehraje vlastně skrytě na straně Íránu. Jisté je, že od jeho nástupu se vztahy mezi USA a Izraelem, kteří jsou vojenskými spojenci, napjatě vyostřily.
Ve spolupráci s Domem modlitby v Praze se pokoušíme připravit překlad dvou klíčových knih, které vydalo nakladatelství Domu modlitby v Jeruzalémě jako duchovní strategické nástroje použitelné zejména pro přímluvce - Modli se za pokoj Jeruzaléma a Strážce. O obou knihách se více dozvíte v přiloženém dopisu, který je vyhlášením veřejné sbírky na sponzorství překladu těchto knih. Cílem je přeložit a vydat obě knihy pro českou církev do připravované konference o Izraeli v roce 2011 s hlavním řečníkem Tomem Hessem, vedoucím Jeruzalémského domu modlitby pro všechny národy a iniciátorem rozsáhlé mezinárodní duchovní služby arabsko-izraelského smíření na Blízkém východě. Pokud vám už Pán položil někomu na srdce službu Izraeli, věřím, že vydání těchto dvou knih pomůže církvi hlouběji porozumět strategii přímluv za Izrael a smysluplněji uchopit svoje povolání pro poslední dobu a duchovní zodpovědnost za Izrael jako vyvolený národ. Pokud toto jako církev mineme a včas nerozpoznáme, můžeme zaspat svoje nejvlastnější určení pro poslední dobu. Proto vás chci povzbudit k finanční podpoře tohoto projektu.
Ještě před svým odjezdem na dovolenou jsem vás informovala, že očekávám v domě modlitby 14ctičlennou skupinu z domů modlitby v ČR. Strávila jsem s nimi opravdu mimořádně krásný, dobrodružný čas, ačkoliv byl díky mojí plánované návštěvě pastorské konference v ČR kratší, než bych si ze srdce přála. Navštívili jsme spolu místa oltářů na palestinských územích v neprůstřelném autobus a připomenuli Bohu Izraele jeho smlouvy s jeho lidem, chválili jsme ho na pohoří Hermon na místě, kde spadl Eliášův oheň a zúčastnili se spolu bohoslužeb v místní mesiánské komunitě s následným osobním požehnáním pro každého z nás. Na našich společných strážích jsme prožívali především úžasnou duchovní jednotu, protože všichni tito lidé stojí dlouhodobě ve chválách a přímluvách, takže jsme se nemuseli moc dlouho hledat. Pro mě přišlo slovo od Pána, že je konec dřiny, že Bůh ukončí období náročné práce a připraví něco něžného. Nevím přesně ještě co to bude, ale pravdou je, zže moji práci pastor při mém odjezdu rozdělil na tři lidi a když jsem se vrátila na turistické vízum, už se mi logicky zpět nevrátila, protože za chvíli zase odjedu – tři měsíce tady utečou jako tři týdny. Takže se mi teď daří velmi dobře, dělám „pouze svoji práci koordinátora východní Evropy a jako kdokoliv jiný pomáhám v komunitní práci. Připadám si jako na pokračujících prázdninách ve srovnání s rozsahem práce a zodpovědnosti, kterou jsem nesla předtím. Chápu to jako přechodnou dobu, kdy mám více času na modlitby a studium Bible, na osobní věci, přátele, a také zde byla vyjádřena ze strany komunity naděje, že očekávají ode mě, abych se osobně věnovala více novým lidem a pomohla jim najít jejich místo v komunitě. Údajně jsem k tomu tady jediný vhodný člověk. Vzhledem k horečné činnosti, kterou se komunita vyznačovala už v době mého příjezdu až doposud k tomu nebylo moc příležitostí, takže se za tuto novou duchovní roli „matky komunity“ jak mi neoficiálně říkají, modlím a očekávám na Pána. Také věřím, že se mi podaří v tomto uvolnění kapacity se více věnovat hebrejskému jazyku a hře na piáno, což doposud zůstávalo pro permanentní únavu víceméně stranou.
Zdá se, že plánovaná podzimní výprava přímluvců do Izraele se nezformovala pro nedostatečný zájem, takže se pravděpodobně zruší. Zatím máme jen dva zájemce ze Slovenska a nikoho z ČR. Další výprava se připravuje na jaře, o tento termín je naopak už delší dobu řada zájemců, takže je reálná naděje, že se uskuteční. Pokud se do ní někdo z vás chce přihlásit, hlaste se u koordinátora pastora KS Petra Káchy,. tel. 420 775 383 690, mailová adresa pkacha@o2active.cz Samozřejmě musím upozornit, že jednou z podmínek pobytu je doporučení pastora vašeho sboru, které je potřeba dodat předem.
Naše modlitby za kuchařku byly vyslyšeny. Nedávno přibyl do domu mladý dvacetiletý Ukrajinec Anatolij, který je přímo vášnivých kuchařem, sbírajícím celý svůj mladý život recepty. Není profesionál, je víc, je to pomazaný kuchař. Dále nám před konferencí přijely pomoci další dvě ženy do kuchyně na vaření, jedna dívka z Německa a jedna žena z Francie. Děkuji za vaše modlitby za tento předmět.

V posledních dnech se musela podrobit urgentní náhlé operaci jedna naše sestra kvůli mimoděložnímu těhotenství. Došlo k nedorozumění mezi nemocnicí a pojišťovnou. Nemocnice nečekala na vyjádření pojišťovny k eventuelní platbě za operaci, řekla, že jde o život ohrožující stav, a nyní vyžaduje bez předchozího upozornění či jakékoliv předchozí informace ohledně finančního pokrytí tisíce dolarů. Situace je typická pro jednání úřadů v Izraeli a zraje k soudnímu jednání. Další naše sestra, která je klíčovým člověkem v oblasti prodeje knih a kalendářů do celého světa, po delším půstu a modlitbách za tuto oblast náhle před konferencí vážně onemocněla pravděpodobně bronchopneumonií a je úplně vyřazená. Vnímáme to jako duchovní útoky.

Modlitební podněty a prosby

Modlete se za modrost a stabilitu pro izraelskou vládu a předsedu vlády Benjamina Netanjahua, za statečné odolávání zahraniční politické manipulaci a vydírání ze strany PA.

Zdravotní stav obou sester a spravedlivé vyřešení situace s pojišťovnou bez nutnosti soudního jednání.

Za jednotu a kvalitní spolupráci během konference, Boží pomazání a naplnění Božích cílů s tímto svoláním národů z celého světa v situaci Izraele, aby Duch svatý mobilizoval církev po celém světě skrze zúčastněné delegáty k modlitbám a duchovnímu boji za oblast Blízkého východu a Izrael

• Za generální opravu a revizi elektrických rozvodů v Domě modlitby – teď už denně máme výpadky proudu, což narušuje naši práci.

• Za nové dlouhodobé vízum – má to být pracovní vízum, které je po změně zákona v situaci dlouhodobého misijního povolání jedinou možností, jak tady pokračovat v práci dobrovolníka. Neznamená to, že budu moci pracovat a pobírat plat, pouze mi umožní pokračovat v mojí misii modlitby.

Modlete se už teď za vydatné podzimní a zimní deště pro Izrael – objevují se bouřkové mraky jako příslib, protože v této době ještě nebývají, a jedenkrát asi 8 minut ráno pršelo. Izrael je vyprahlý a další suchá teplá zima už by mohla znamenat vážné ohrožení.

Pokud by někomu z vás Pán položil na srdce, že se chce osobně podílet na mé službě misionáře modlitby v Izraeli finančně, ať už jednorázově nebo jakoukoliv pravidelnou měsíční částkou, číslo účtu je 160 420 565/0600 var. symbol 777.

Pro potřebu odpisu z daní je účet u Nadace KMS 577 409 193 / 0300 var.symbol 1400 nebo Nadační fond Nehemie č. účtu 100113352/0300 variabilní symbol 3600. V případě zájmu o zprávy z Izraele napište:

Alena Krausova - Jerusalem House of Prayer for All Nations
P.O. Box 313 93 Jerusalem 91313 Israel
tel: +972 2 626 1518
mobil: +972 528 076 989, mobil v Praze 777 134 675
e-mail: europefr@jhopfan.org
privat e-mail: krausova.alena@centrum.cz
adresa webové stránky Modli se za Izrael: www.olivet777.com
Skype: olivet777

Modlete se za pokoj pro Jeruzalém a Izrael (Žalm 122). Šalom z Jeruzaléma.

Vaše v Kristu Alena Krausová – AC Maranatha Praha – Jeruzalémský dům modlitby pro všechny národy - Jeruzalém

Drazí přátelé, přímluvci, sestry a bratři zdravím vás po dlouhé době z Jeruzaléma, města Boží slávy.
Chci vám všem především poděkovat za neustávající duchovní a finanční podporu, kterou se podílíte na mojí práci už třetím rokem a bez níž bych tady vůbec nemohla žít a pracovat. Děkuji vám za každý i sebemenší dar, finanční částku, dopis, mail, sms, za všechna povzbuzení v jakékoliv formě, dokonce jsem měla i jeden telefonát. To všechno tvoří moje domovské zázemí, pocit domova a vědomí pomoci a podpory, bez které není práce misionáře vůbec možná. Musím k vaší cti sdělit, že zdaleka ne všichni misionáři modlitby z různých národů, kteří sem byli povoláni Pánem, mají tak silné zázemí, tolik osobních přímluvců a plnou finanční podporu jako já. Některé sponzorují jen jejich rodiče, nejbližší přátelé, jen minimálně jejich církev. Já dostanu někdy podporu i od lidí, které vůbec neznám. Vážím si vaší důvěry a nakládám se vším, co je mi svěřeno, s velikou Boží bázní, vědoma si toho, že to jsou oběti českých křesťanů darované na oltář Bohu Izraele na práci v jeho vyvoleném národě.
Máme tady horké léto, je sezóna manga, melounů, broskví a hroznového vína. V Izraeli a také u nás v domě modlitby proběhlo podle knihy Zach 8,19 biblické postní 21denní období v měsících tamúzu a ábu, během něhož byl izraelský národ v historii kromě jiného vyháněn z různých zemí, kde se v rozptýlení usídlil, vybíjen prostřednictvím pogromů, byly postupně zničeny chrámy a vznikl plán na vyhlazení židů jako tzv. „Konečné řešení židovské otázky“. Historicky oněch 21 dnů mezi 17. tamúzem a 8. ábem představuje pro Židy významné období hořkosti a zkázy. Podle rabínů se démon, který v tomto období převážně působí, jmenuje „ketev“, což znamená zkázu nebo hořkost.
Naše komunita držela Danielův půst a já jsem k němu přidala ještě Esteřin třídenní půst k upevnění svého duchovního života a k duchovnímu průlomu v oblasti své práce, týkající se koordinace východní a střední Evropy. Vnímáme nad Evropou mimo jiné duchovní temnotu, týkající se nedostatečného pokání národů v otázce spolupráce na holocaustu Židů. Důsledkem toho je současný politický postoj Evropské unie orientovaný proarabsky tedy protižidovsky.
Chtěla bych k Esteřinu půstu něco poznamenat. Dlouhá léta mě nezajímal, protože jsem byla jako zdravotní sestra přesvědčena o pravdivosti tvrzení lékařů, že člověk nemůže vydržet bez vody déle než tři dny, pak může zemřít. Zjistila jsem, že v západním křesťanství je Esteřin půst běžný, znají ho překvapivě zejména mladí lidé, je považován za velmi mocný a účinný. Poprvé jsem do něj byla Pánem povolaná spolu s jinými šesti sestrami z komunity asi před čtvrt rokem, kdy jsem ho drželi za Izrael. Během pobytu na německé konferenci náš pastor rozpoznal, že znovu povstává duch Hamana, který chce zničit celý Izrael, a že Izrael se díky mezinárodnímu tlaku, obklopen nepřáteli kolem i uvnitř a s vládou, která uzavírá nebezpečné kompromisy, dostává do těžkého existenčního ohrožení. Nejsilnějším výsledkem celého půstu, který je opravdu náročný, je třeba si pro něj oddělit zvláštní čas a vynechat fyzickou práci, bylo mimořádné silné pomazání k duchovnímu boji za arabské národy obklopující Izrael. Přišlo nečekaně v den, kdy jsme byly fyzicky nejslabší a naplnilo se tak doslovně Boží slovo, že v naší slabosti se dokonává Boží moc. Ale půst přinesl také jiné „vedlejší“ ovoce v podobě pokání, osobního pročištění a duchovního upevnění. Prožila jsem určité uzdravení v oblasti citové zranitelnosti, které se projevilo velmi pozitivně v mojí práci s lidmi.
Chci se ale vrátit k rekapitulaci uplynulého období. Naposledy jsem psala minulý podzim. Na modlitební konferenci, kterou jsme třičtvrtě roku připravovali, jsme byli všichni přetížení a její hlavní administrátor třetí den průběhu před někým prohlásil, že konference se organizačně podobá potápějcícímu se Titanicu, který už nikdo nemá v rukou a všechno další závisí na Duchu Svatém. Stalo se to díky nezkušenosti nové pracovnice, která zřejmě předem nepřipravila včas rozpisy hotelového ubytování, což je dost zásadní věc při účasti kolem 1500 zahraničních návštěvníků. Domnívala se asi, že to zvládne přímo při jejich příchodu. Jakmile se davy začaly valit z letiště dnem i nocí, byly postupně stěhovány z jednoho hotelu do druhého a pak třeba i do třetího. Ukázalo se, že místo původně tří objednaných a plánovaných hotelů jsme jich obsadili sedm. Měli jsme také málo dobrovolniků a v průběhu a na konci konference jsme skoro všichni onemocněli virózou mimo jiné i díky vyčerpání. Nicméně Duch Svatý dal na konferenci pomazání ohněm, které bylo silnější než předešlého roku. Pán se přiznal k našim předchozím modlitbám s půstem a nakonec všechno díky jeho mocné přítomnosti dobře dopadlo. Lidé se nám chodili omlouvat, když zaznamenali naše nasazení, byla tam atmosféra ohromné radosti, chval a uctívání.
V modlitebním bloku věnovaném národům Evropy jsem postřehla ve srovnání s předchozím rokem navzdory evropskému individualismu silnou duchovní jednotu a Boží vedení do duchovního boje, kterého jsem se osobně účastnila. Věřím, že by to mohla být předzvěst něčeho, co jednou přijde jako duchovní standard do celé evropské církve. Nejlepší chvály s tancem jsme prožili s Afričany - jsou velmi bezprostřední, otevření, úžasně vřelí, emocionální a rytmičtí. Znovu jsem si mohla prožít, jaké to je dotýkat se duchovně celosvětového Kristova těla, zakoušet jeho velikost, barevnost, různorodost kultur a bohatství darů s vědomím že tito lidé přinesli nemalou finanční i časovou oběť na oltář Bohu Izraele, aby se mu mohli přijít poklonit do jeho svatého města Jeruzaléma a přimlouvat se za svoje národy a za jeho vyvolený národ Izrael. Přišly stovky Afričanů, Asiatů, Jihoameričanů, ale mnohem méně z těch ekonomicky nejbohatších zemí - Američanů a Evropanů. V Evropě stále ještě v poskomunistických zemích převládá neblahé dědictví komunismu - mentalita ducha chudoby, ačkoliv ekonomika je dávno transformovaná a životní úroveň nesrovnatelná s tím, co jsme žili předtím. Duch chudoby se vyznačuje strachem o existenci, o budoucnost, strachem finančně investovat, zejména investovat do Božího království. Existenční jistota se zakládá na úspoře na bankovním kontě namísto na Bohu a jeho zaopatření a spolehnutí se na jeho zaslíbení o hledání Božího království na prvním místě. Duch chudoby ustavičně proklamuje, že peníze jsou problém, ačkoliv už vlastně dávno až takový problém nejsou. Vede k úzkostlivé šetrnosti a strachu z vydání, takže je přímým protikladem duchovního daru radostného dávání a volného toku Božích peněz jako jeho daru, který je nám dán k požehnání našemu i druhých kolem nás.
Z tohoto důvodu je moje práce koordinátora východní Evropy s převahou postkomunistických zemí nesnadná a duchovně i docela náročná. Vidím to odtud tak, že křesťané obecně mají ještě tak odvahu investovat do svých domů, aut, hypoték, dětí, dovolených, případně vlastních projektů, ale ne už tak moc jsou odvážní v investicích do Božího královstí a skutečných Božích potřeb. Myšlení Božího království je ale jeho hledání na prvním místě…Západní Evropa slouží převážně modle materialismu a Východní Evropa ji rovněž po ekonomických reformách, proběhlých v řadě zemí, následuje.
Brzy po konferenci jsem se následující měsíce loni na podzim setkala se dvěma skupinami českých křesťanů. První skupina byla orientovaná turisticky, nicméně navštívili Dům modlitbya modlili se s námi společně v páteční polední dvouhodinové stráži za smíření mezi Araby a Židy. Pak jsme strávili řadu hodin ve společenství, rozhovorech, sdílení vize a zkušeností, a nakonec i společnou oslavou šabatu, kde měli podíl na chvalách několika českými písněmi. Strávili jsme spolu asi jedenáct plodných hodin, z nichž vznikla nová přátelství a perspektiva budoucí spolupráce s vedoucí skupiny. Navíc mi Pán neuvěřitelně požehnal prostřednictvím jednoho manželského páru, který se stal o pár měsíců později mým hlavním sponzorem letošního roku misijní práce v Izraeli a daroval mi keybord.
Druhá skupina asi 25 lidí byla prvním ovocem spolupráce s jedním z vedoucích Křesťanských společenství Petrem Káchou, který, jak vedoucí domu modlitby Tom Hess zmínil, přivedl v historii tohoto domu zatím největší českou skupinu přímluvců. Radostným překvapením pro mně byl duchovní zápal několika nejmladších teenagerů. Skupina měla věkové rozpětí od 12 do 60 let. Měla určitou míru prorockého pomazání a přivezla nám požehnání ve formě prorockých úkonů a přímluv, které se konaly s duchovním vhledem do vnitřní duchovní situace komunity.
Jednak rozpoznali těžké odění, v němž není možné moc úspěšně bojovat, a prorocky ho vyměnili za lehké, které s sebou přivezli už připravené a ušité. V podstatě to znamená více chodit v Duchu a spoléhat se na něj místo na vlastní síly a možnosti. Respektive vyměnit spolehnutí na sebe za spolehnutí se na moc Ducha svatého a žít z této moci.
Dalším prorockým úkonem bylo zavření dveří pro ducha islámu, který do komunity dlouhodobě infiltroval prostřednictívm muslimské kuchařky. Tato žena tady pracovala devatenáct let a nebylo moci ani síly, která by jí zabránila v tajném rozsáhlém nedokazatelném rozkrádání potravin a věcí. Zjistila jsem v rozhovoru s arabskými křesťany i z vlastní zkušenosti ve styku s arabskou muslimskou komunitou, že to je typický běžný projev ducha islámu, že takhle se jsou schopni chovat jejich nejlepší dlouholetí přátelé. Do komunity to přinášelo neklid, konflikty, skryté napětí, finanční ztrátu, ale vedoucí pastor nikdy nedovolil ji přímo konfrontovat. Když žijete uprostřed muslimského světa a máte muslimského zaměstnace, nemůžete si dovolit ho vyhodit z práce pro něco takového jako je rozkrádání, protože každý člověk je tady tak mnohonásobně spřízněný s ostatními, že jsou vlastně všichni jedna rodina. Pokud se toho dopustíte, dopustíte se těžké urážky na cti, popudíte a znepřátelíte si tímto „zneuctěním“ jejich rodinného člena celou komunitu a octnete se v trvalém ohrožení. Navíc situaci komplikoval také fakt, že když sem na Olivovou horu Tom Hess před více než dvaceti lety přišel jako misionář modlitby z Božího povolání, muslimové ho nepřijali, opakovaně se snažili ničit jeho práci a ohrožovali ho i na životě. Rodina naší kuchařky byla jediná, která se v té době za něj postavila, chránila ho a spřátelila se s ním časem natolik, že se stala, jak říkal, jeho rozšířenou rodinou.
Začala jsem se za tuto duchovně složitou situaci modlit s několika členy komunity už první rok po nástupu. Bylo to příčinou mého prvního konfliktu s vedoucím ministry, jako koordinátorka jsem tím později nesmírně trpěla a nikdo nespočítá, kolik slz jsem díky tomu prolila, protože jsem za tuto oblast nesla odpovědnost, nicméně bez autority zasáhnout proti konkrétnímu zlu. Dlouho se zdálo, jakoby se nic nedělo. Bůh mi paradoxně dal k této ženě skutečnou Boží lásku, dodnes jsme přítelkyně, navštěvuji její dům a ona je šťastná, když za ní přijdu. Poté, co jsme tomuto duchu s českou modlitební skupinou v modlitbách zavřeli dveře, asi za 4 měsíce naše muslimská kuchařka díky úrazu ramene, který utrpěla za zvláštních okolností, ztratila schopnost fyzicky pracovat a už u nás nepracuje několik měsíců. Já věřím, že to je trvalé Boží vysvobození a odpověď na několikaleté modlitby, ale také fyzický projev něčeho, co bylo duchovně vykonáno českými křesťany a co výrazně dlouhodobě proměnilo vztahy, duchovní atmosféru a život v Domě modlitby v Jeruzalémě. Od té doby si ale vaříme sami a je to náročné při současném zvládání naší koordinátorské práce, stráží a hostů. Dnes hledáme a modlíme se za křesťanskou kuchařku, kterou potřebujeme zvláště v době před, během a po konferenci, kdy tady bude probíhat ještě třitýdenní biblická škola strážců. Já mám na mysli alespoň pro tyto měsíce českou kuchařku Josefku z Triumfálního centra víry, která má dlouhodobě povolání pro Izrael, ale zatím nemá finanční podporu své církve. Později by měla zájem přijít jedna žena ze Sibiře, která chce udělat aliju, je profesionální kuchařka a chce sloužit věřícím lidem.
Na podzim jsem měla radost také z několikadenní návštěvy přátel - Dana Drápala a Miloše Kačírka. Dan nám jednou z vlastní iniciativy uvařil skvělé špagety s kuřetem pro celou komunitu. Pozvali jsme na oběd mimořádně také vedoucího Toma Hesse a společně s Milošem Kačírkem jako zástupcem Domu modlitby v Praze a Danem jako profesionálním překladatelem jsme domluvili budoucí český překlad jeho dvou knih – Strážci a Modli se za pokoj pro Jeruzalém. Obě knihy jsou duchovně velmi nosné pro české křesťany, kteří nejsou zatíženi teologií náhrady, mají břímě za Izrael, duchovní vztah k Izraeli a otevřený zrak pro to, jaké místo má Izrael v dějinách Boží spásy národů. Mohou výrazně pomoci k hlubšímu porozumění duchovní, a díky tomu i současné politické situaci Izraele uprostřed arabských muslimských národů. Věřím, že v důsledku toho poslouží také k přijetí duchovní odpovědnosti za Izrael a motivaci nás jako české církve z pohanů k modlitbám za tento národ, který má Bůh na srdci.
První přináší fundované biblické vyučování a osobní i historickou zkušenost toho, co to prakticky znamená být strážcem na hradbách, jaký bylo ovoce duchovních stráží v historii, apod. Druhá přináší jedinečnou duchovní strategii ve formě odstraňování symbolických kamenů jako oblastí nejpalčivějších problémů na cestě k přípravě druhého příchodu Pána Ježíše Krista ohledně tématu modliteb za Jeruzalém a Izrael jako vyvolený Boží národ. Na překlad těchto knih bude potřeba najít sponzory a vyhlásit Mezinárodním domem modlitby v Praze oficiální sbírku na přibližně 50 000 korun.
Poté jsem odjela domů na dvouměsíční dovolenou, která byla prodloužená díky narození druhého dítěte mojí dcery a potřebné pomoci. Narodila se nám zdravá a krásná Elizabeth a brácha Zachariáš má kamarádku, o kterou se od začátku něžně stará. Prakticky ihned po příjezdu jsem onemocněla v zimní Praze virózou a díky vyčerpanosti, zhroucenému počítači a další částečné rekonstrukci stěny v mém bytě, která byla promáčená vodou, jsem vyhledávala spíše fyzický odpočinek než jakoukoliv komunikaci mimo vlastní rodinu. Po měsíci jsem zjistila, že se stále ještě necítím odpočinutá a nemám žádnou radost a vitalitu, kterou normálně přetékám, a to mě docela zmátlo. Druhý měsíc jsem několikrát sloužila v církvi KS a AC v Praze, v Domě modlitby, setkala se s několika domácími skupinkami a přáteli, užívala si hlídání svých vnoučat, přečetla si knihy, na které jsem nikdy neměla čas, a konečně pocítila návrat životní energie. Také setkání s mým pražským sborečkem Maranatha bylo krásné a láskyplné, na rozloučenou mi jako dárek mimo jiné zhudebnili (pastor je profesionální dirigent) a zazpívali (jeho žena nádherně zpívá) moji vlastní píseň, kterou jsem složila těsně před odchodem na misii a už jsem na ni zapomněla. Je to osobní modlitba za to, aby Bůh rozfoukal žár a zapálil oheň svého Ducha v mém národě a mě si připravil jako svoji nevěstu.
Do nové práce v dalším roce v Izraeli jsem se vrátila s chutí a radostí, s očekáváním Božích zásahů a změn. K řadě pozitivních změn, za které jsem se během předchozího roku modlila, zejména ohledně technického vybavení domu, došlo díky Bohu během mé nepřítomnosti, takže mně čekala radostná překvapení ve formě nového sporáku a ledničky jako darů indonéských křesťanů a hlavně vyhození těch desítky let starých, děsivých a nefunkčních.
Během mé nepřítomnosti se komunita částečně obměnila, přijala řadu nových lidí, kteří přišli se srdcem sloužit, a Pán odvedl některé výrazně problematické osobnosti. To se odrazilo i v mojí práci koordinátora domu – stala se snadnější a radostnější. Jedním z výsledků mého odpočinku bylo přehodnocení mého života misionáře. Jsem tady nejen na práci, ale abych tu také žila jako člověk. Přemýšlela jsem, co by misionář jako já s omezeným pohybem a svobodou díky charakteru svojí služby mohl mít za radosti kromě svých přátel a rodiny. Dostala jsem nějaký peněžní dar od svých bývalých učedníků z Ukrajiny na osobní potřebu a přišla jsem na to, že bych si mohla koupit kolo a jezdit po jeruzalémských horách na kole. Je to trochu namáhavé v mém věku a tak je to zároveň trochu sportování, ke kterému jsem se celý život nedostala. Při prvním výjezdu do cizí muslimské oblasti naproti Olivové hory jsem ovšem zjistila, že to není tak snadné a romantické, jak by se na první pohled zdálo. Na odlehlém místě za domy jsem potkala partu asi desetiletých kluků, kteří se začali domlouvat, jak dostat to kolo. Když jsem ostře odmítla jejich pokusy, začali po mně střílet z praku kameny a strefovat se přímo do obličeje. To bylo šokující. Takže od té doby vím, že v arabské oblasti Jeruzaléma nikam mimo prostor, kde žijeme a kde nás od vidění znají, není bezpečné jezdit. Kromě toho jsem se začala příležitostně učit hrát na keybord pro osobní potřebu chval a uctívání. Snažím se v rámci svého volna také zajet občas k moři.
Po návratu z dovolené mě na jaře čekala další návštěva jiné české skupiny přímluvců, kterou opět zorganizoval Petr Kácha. Z finančních důvodů se tentokrát nemohl výjezdu zúčastnit, takže jsem ji deset dní vedla místo něj. Vzájemná očekávání moje a skupiny i uvnitř skupiny se do určité míry míjela, takže ne všechno šlo tak hladce jako poprvé, ale vím, že nakonec byli účastníci spokojení a že určitě přijali duchovní požehnání. Mimo jiné jsme se modlili u budovy Knesetu právě v době návštěvy amerického presidenta. Jeden bratr se modlil za vojenské vrtulníky, které nám přelétaly nad hlavou během návštěvy Masady. Později jsme se dověděli, že teroristé se chystali sestřelit vrtulník s presidentem z prostoru Hebrejské university. Modlili jsme se intenzivně také za déšť v době, kdy déšť už nepřichází. Poté zapršelo nejen na severu, ale dokonce i na jihu v Eilatu, kde, jak nám místní lidé řekli, nezapršelo už deset let. Když skupina odjížděla, pršelo jim na rozloučenou v Tel Avivu. Jako by jim Pán chtěl říct: Rozhodně jste tady nebyli nadarmo. Ale za déšť je třeba se modlit i nadále, protože hladina Genezaretského jezera je na kritické červené čáře.
Chci na tomto místě upozornit, že výjezd do Domu modlitby je duchovně i fyzicky náročná záležitost, nejde o to si sem jet odpočinout na dovolenou, strávit deset dní v luxusu, potěšit se exotickou podívanou. K tomu jsou určeny a organizovány a také patřičně cenově upraveny jiné turisticky zaměřené příležitosti. Modlitební skupina je chápána jako duchovní výsadek, očekáváme od lidí, kteří se sem rozhodli přijet, určitou duchovní zralost a odpovědnost, nasazení, také schopnost podřídit se vedení a flexibilitu, co se týká osobních nároků a programu. Ubytování tady je prosté, s patrovými postelemi, 2-4 lidmi na pokoji a společnými koupelnami. Jídlo je dobré, zdravé a bohaté vším, čím oplývá zaslíbená země. Vzhledem k časovým možnostem se snažíme dodržet určitou podmínku duchovního standardu denně strávit minimálně dvě hodiny na stráži, protože přímluvy jsou prioritou a cílem výpravy, a přitom lidem umožnit poznat Jeruzalém a vidět kus Izraele, dotknout se historických biblických míst a míst působení Pána Ježíše. Návštěvu muzea holocaustu považuji za klíčovou k historickému a duchovnímu pochopení toho, co znamená židovství nebo být židem a jaký podíl na tomto tragickém kusu historie nese církev. Nám jako křesťanům nestačí o tom vědět, je třeba s tím být do určité míry konfrontováni osobně, jinak si myslím, že nemáme moc šanci přijmout svoji skutečnou Bohem danou duchovní odpovědnost za Izrael a za Židy. Na podzimní modlitební výpravu začátkem listopadu se můžete hlásit u Petra Káchy pkacha@quick.cz mobil +420 775 383 690.
V současné době vrcholí práce na přípravě letošní celosvětové modlitební konference, doslova se sem valí stovky lidí z afrického a asijského světa, Evropa a Amerika duchovně spí. Celkově máme zaregistrovaných kolem 1500 lidí z celého světa, z toho z celé Evropy očekáváme kolem 300 - 350 lidí, z východní Evropy kolem 120 lidí. Pravděpodobně poprvé v historii přijede také skupina 10 českých přímluvců, rovněž koordinovaných Petrem Káchou, ze kterých mám samozřejmě největší radost. Dosud sem jezdili spíše jednotlivci, v posledních letech vždy jen jeden reprezentant české církve a národa, po tři roky to byly ženy. Je čas, aby k duchovní reprezentaci národa a modlitbám za národy povstali muži, zejména pastoři a vedoucí. Během vysokých židovských svátků očekáváme navíc návštěvu několika set mesiánských židů z celého Izraele, s nimiž se budeme společně postit a slavit biblické židovské svátky. Tomu všemu předchází od začátku září muslimský svátek Ramadán, který trvá celý měsíc a představuje vždycky vysoké negativní duchovní napětí v ovzduší a zvýšené ohrožení.
Nakonec ještě musím sdělit radostnou novinu, že budu potřetí babičkou těsně po konferenci, tentokrát čekáme děťátko v rodině mého syna. Zřejmě to bude Abigail. Zdá se, že za každý rok služby v Izraeli mně Bůh obdařil jedním vnoučetem jako nejkrásnější odměnou.

Modlitební potřeby:

1) ochrana nového dítěte a bezpečný průběh porodu
2) ochrana a jednota celého týmu v posledních nejnáročnějších týdnech práce, zejména během Ramadánu, zůstávání v Duchu a spoléhání na Boha za všech okolností
3) naplnění Božího plánu s českou konferenční výpravou přímluvců a vedoucím skupiny
4) Boží moudrost, vedení a pomazání pro moje oblasti zodpovědnosti vedení domu a hostů, protože tato práce se překrývá časově s vrcholícími přípravami konference
5)
6) Modlitby za déšť pro Izrael – voda zde doslova znamená život
7) výuka hry na nástroj a ivritu - dobré hospodaření s volným časem

Pokud by někomu z vás Pán položil na srdce, že se chce osobně podílet na mé službě misionáře modlitby v Izraeli finančně, ať už jednorázově nebo jakoukoliv pravidelnou měsíční částkou, číslo účtu je 160 420 565/0600 var.symbol 777 Pro potřebu odpisu z daní je účet u Nadace KMS 577 409 193 / 0300 var.symbol 1400 nebo Nadační fond Nehemie č.účtu 100113352/0300 variabilní symbol 3600. V případě zájmu o zprávy z Izraele napište:

Alena Krausova - Jerusalem House of Prayer for All Nations
P.O. Box 313 93 Jerusalem 91313 Israel
tel: +972 2 626 1518
mobil: +972 528 076 989, mobil v Praze 777 134 675
e-mail: europefr@jhopfan.org
privat e-mail: krausova.alena@centrum.cz
adresa webové stránky Modli se za Izrael: www.olivet777.com
Skype: olivet777

Modlete se za pokoj pro Jeruzalém a Izrael (Žalm 122). Šalom z Jeruzaléma.

Vaše v Kristu Alena Krausová – AC Maranatha Praha – Jeruzalémský dům modlitby pro všechny národy - Jeruzalém